ranní vánek
ten mizera
s úsvitem po lukách
prohání pápěří,
za nocí bez tebe
všechny jsem je
tolikrát spočítal

jako tvoje jméno
mizí nad ránem
zpěv rybářů v mlze
když k vodě
táhnou své sítě

dnes mě svým voláním
probudily květy švestek

ten modrobílý svět
tiší mou píseň
a hladí mou tvář

zas jasnou a krásnou
tě uvidím ve svých snech

rozkvetlé zahrady
prošel jsem
a přeci dnes
jako bych poprvé
ocúny viděl kvést

stal se bez tebe močálem čas
raší na jeho kraji sladká znamení
omyté kořeny kroutí se a lkají;
šel jsem tudy včera
a půjdu tudy dnes

obnaž se krajino
povozy dlaní se rozjedou
do všech koutů,
armády prstů dobudou Tvá zákoutí,
na sklonku noci
teprve chápu
jakou tíži
nese atlas

tak krátký
tak rázný
prohráli naše knoflíky
s našimi prsty
boj

tolik zákoutí
najednou skrývá
můj
čerstvě vypraný
čerstve zmuchlaný
svět

zachumlaná
do sněhových duchen
pošimrala matička měst
dlouhýma věžema
načechranou oblohu

jakou barvu má
ten vanoucí podzimní vítr,
že dokáže zbarvit
mé tělo svým dotykem

změnila barvu
réva na domě pod horami,
za dlouhých nocí
tma ztloukla
naše opuštěné šaty.